Společný lov na Liščím kameni

    První prosincová sobota dlouho bývala dnem, kdy naše pozvání ke společnému lovu na černou a holou jelení zvěř přijalo několik desítek mysliveckých kamarádů z polních honiteb. Letos na třetího prosince jsme známé pozvali opět, abychom zvládli obstavit leče, zajistili slušný výřad a také se měli s kým ve větší společnosti na závěr pobavit. Asi jsme termín 3. prosince 2016 zrovna dobře nezvolili.

   Z pozvaných hostů jsem postupně odškrtával omluvené. Většinou šli na lov, jak říkáme, doma. Proměnlivé listopadové počasí s teplotami neobvykle vysoko skolilo několik lovců k domácímu odpočinku, jiný léčil zhmožděné koleno. V předvečer, když jsem si křížkem umisťoval střelce do plánků lečí, ještě zbývala naděje, že na srazu se snad několik z váhajících ještě objeví. Obavy, že do připraveného výřadu nebude, co uložit, jako se stalo jedinkrát 6.prosince 2008, byly černou noční můrou. A tehdy nás bylo přes třicet!

   Nad ranní polévkou jsem ještě sledoval sklo ve dveřích restaurace. Pak nezbylo než dopsat do prázdných kolonek seznamu omluven, pozvat vedoucího leče a závodčí ke krátké poradě. Místo obvyklých osmi opravit počet střelců do leče na tři, škrtat počty lovců na bocích leče a čelním předstupu. Křížky označující lovce v plánku posunout jen na známá místa, kudy zvěř má spády a z leče uniká. Výhodou bylo, že převládali místní myslivci a střelce na obvodu postavili z nás nejzkušenější.

   V první leči se povzbudivě ozvalo šest výstřelů, na výloži jen jeden lončák. Při svačině u naší boudy převládaly úsměvy, dobrá nálada a vůbec se vedlo tolik řečí, jakoby výsledek byl úplně dokonalý. Přišlo mi, že většina lovců byla spokojena. Byla viděna zvěř, bylo vlídné počasí. Snad i očekávání druhé leče, která bývá úspěšná, povzbudilo k rychlému nástupu.

   Přidal jsem několik lovců do tlaku, postavil zadáky a na svém stanovišti před povelem do leče si promítal, kde všude byla místa, kam střelci v obstavené leči dobrou ranou těžko dosáhnou. My známe ochozy zvěře. Vodící laně i starší bachyně tuší, kde je nebezpečí. Nezbylo než se spoléhat, že zvěř bude chtít prorazit řadou a po hřebeni nabrat směr proti větru.

   Když se po prvním výstřelu od lovců v leči ozvalo několik dalších pěkně v tempu výstřel, pár vteřin na přebití, výstřel a znovu, naděje na slušný výsledek stouply. Další rány nalevo, pak opět v prostoru honců. Zvěř se asi snažila projít mezi honci a hustěji obsazeným levým bokem leče. Náš čelní předstup pod skálou cítila nebo tam byla při nástupu vyrušena. Na výloži to chlapi potvrdili.

   V tisku a dalších médiích jsou nyní v souvislosti s novelou zákona o myslivosti opět pobouřené příspěvky občanů, kteří nás myslivce viní ze spousty úrazů i z toho, že chceme zvyšovat pokuty snad i houbařům. Jaká je pravda u nás? Pro vlastní bezpečnost i varování případných návštěvníků lesa děláme vše dostupné. Kontrola zbraní po celou dobu lovu, postavení střelců, pohyb v leči, výstražné prvky na oblečení a v leči jen ve vestách. Pes bez vesty nebo alespoň výstražného obojku nejde do leče. Termíny lovů oznamujeme předem na obec, na všech vstupech do lesa jsou měsíc předem výstražné tabulky s přesnými údaji o lovech a nově občané dostávají SMS přes varovný systém obce. Myslivci se přizpůsobí, veřejnost vychovat je na hodně dlouhé lokte. Snad jen povzdech nad další zkušeností. Na okraji první leče právě tuto sobotu byl jediný vhodný čas na opravu poškozených propustků na lesní cestě. Stavební dělníci i s těžkou technikou se nastěhovali včera. Občan z obce nám vjel do leče i s přívěsným vozíkem a chystal se právě v sobotu dopoledne těžit souše. Kdo by si vysvětlil neúspěch první leče jinak, než rušením zvěře? Lze vůbec ještě jinak zajišťovat při lovech bezpečnost návštěvníků lesa?

   Turisté z Německa, jen nás viděli víc pohromadě u restaurace, již se ptali, jestli to není někde uzavřené a kam vlastně mohou jít. Jiný kraj a jiný mrav.

   Bylo podle zvyků potřeba lov dokončit tak, jak se mezi pravými myslivci sluší. Počasí a výřad předem přesně neodhadneš. Při výřadu a poslední leči se nehodí improvizovat. Myslivecké tradice v Čechách nás vedou neomylně. Kdo chce, a to je na Liščím kameni nepsaným pravidlem, připraví se předem.

    Výřad předložili kolegové na zámku v Libouchci. Zvěř byla ošetřena a předvedena s úctou podle  pravidel. Všichni střelci obdrželi na výřadu úlomky a vyslechli si lovu zdar na lesní roh. Po pravdě všichni tři střelci, protože nejúspěšnější z nich ulovil čtyři kusy zvěře.

    Nepřítomným se nesluší dělat chuti vzpomínkou na jídlo. Tím méně čtenářům, kteří jistě mají i jinde dobré zkušenosti. Postačí připomenout, že na Turistické chatě v Tisé umějí uctít všechny hosty plnými talíři nejen masa na bylinkách. Nejúspěšnějšího lovce Mgr.Martina Laníčka jsme spolu s předsedou spolku vyhlásili „Králem střelců“, obdržel věnec ze stovky kaštanů na znamení obvyklého počtu krmných dnů v době, kdy zvěř je v nouzi. Lesní roh u nás ovládá bohužel jen on. Přitiskl proto nástroj na ústa sám a znělky i s věncem na krku zvládl stejně dobře jako v průběhu celého dne a večera. Za výkon při lovu i na lesní roh si měl právo užívat všech práv, která králi pro poslední leč přiznáváme.

   Měl jsem milou povinnost spolu s vrchním lovčím a kolegy zkušenými myslivci provést první pasování a přijmout mezi nás našeho adepta a nejúspěšnějšího absolventa zkoušek  Ing.Františka Todta. Pobavili jsme se pak tombolou i při tanci.

   Společný lov může být i v menší partě tím, na který se bude dlouho vzpomínat

   Kdo z nás by se rád neodměnil po celoroční práci v honitbě, kdo z nás by se netěšil na příští hlavní lov a poslední leč?

   Ing.Bohumír Freiberg

Myslivecký hospodář  MS Liščí kámen