Podzim stromy obarvil,

já zas k lesu vyrazil.

Vysoká má svoje spády,

přivítejme kamarády

Už jsou tady braši milí,

trvalo to pěknou chvíli.

Poslouchal jsem Gotta

dočkal jsem se Rotta.

Připili jsme "lovu zdar",

vyrážíme směr na Žďár.

Na poli se paství holá,

u ní jelen jak stodola.

Napínám své bystré zraky,

laň už jistí, jelen taky.

Vyšla rána ohromná,

bylo to však zbůhdarma.

Divil jsem se velice

proč běží na Knínice.

Má to asi jeden háček

brnk jsem si o napínáček.

Jdeme za ním přes blata,

v tom vyběhla prasata.

Míša rukou neomylnou,

vyšle ránu velmi silnou.

Všechno běží, všechno zdravé

narazili na ty pravé.

 Barva žádná, zvěř už v lese

  nic se domů neponese.

Tak běží dny, rána, noci

Huberta zvem ku pomoci.

Klaníme se Dianě,

radši bych byl ve vaně.

Lojnice a klíšťata,

 mají u mně doupata.

Nehnu ani krkem,

 páchnu totiž prkem.

Noci dlouhé, krátké dny

mívám někdy krásné sny.

Vidím ve snu krásné zvíře,

tak ho dávám proti díře.

Ráno to však nebyl sen,

byl to on - pan jelen.

Zakřičela v hlohu straka,

v tom vidím čtrnácteráka.

Harém svůj si hlídá prudce,

mně se chvějí oči, ruce.

Třeskla rána, hlavu sklání

 loučí se sním tlupa laní.

Jistý nejsem, že už leží,

v tom Kněžínek ke mně běží.

"Kájo padnul?", ptá se mně

já mám křeč i ve stehně.

Třesu se jak osika,

jelena ryk zaniká.

A já nevím kudy kam,

asi tam ten větrolam.

Kněžínek mi říká právě

co to vídím, tam v té trávě.

V místě, kde byl plný lásky,

mě narostly další vrásky.

A já stojím bez hlesu,

král tu leží ve vřesu.

Svírák klidný, pohled skelný,

pohled je to pořád stejný.

I když smutná je to chvíle,

vždy tak končí tato říje.

A proto volám škodné zmar

kamarádi! "Lovu zdar".