|
Společný lov na Liščím kameni
První prosincová
sobota dlouho bývala dnem, kdy naše pozvání ke společnému lovu na černou
a holou jelení zvěř přijalo několik desítek mysliveckých kamarádů
z polních honiteb. Letos na třetího prosince jsme známé pozvali opět,
abychom zvládli obstavit leče, zajistili slušný výřad a také se měli
s kým ve větší společnosti na závěr pobavit. Asi jsme termín 3. prosince
2016 zrovna dobře nezvolili.
Z pozvaných hostů
jsem postupně odškrtával omluvené. Většinou šli na lov, jak říkáme,
doma. Proměnlivé listopadové počasí s teplotami neobvykle vysoko skolilo
několik lovců k domácímu odpočinku, jiný léčil zhmožděné koleno.
V předvečer, když jsem si křížkem umisťoval střelce do plánků lečí,
ještě zbývala naděje, že na srazu se snad několik z váhajících ještě
objeví. Obavy, že do připraveného výřadu nebude, co uložit, jako se
stalo jedinkrát 6.prosince 2008, byly černou noční můrou. A tehdy nás
bylo přes třicet!
Nad ranní
polévkou jsem ještě sledoval sklo ve dveřích restaurace. Pak nezbylo než
dopsat do prázdných kolonek seznamu omluven, pozvat vedoucího leče a
závodčí ke krátké poradě. Místo obvyklých osmi opravit počet střelců do
leče na tři, škrtat počty lovců na bocích leče a čelním předstupu.
Křížky označující lovce v plánku posunout jen na známá místa, kudy zvěř
má spády a z leče uniká. Výhodou bylo, že převládali místní myslivci a
střelce na obvodu postavili z nás nejzkušenější.
V první leči se
povzbudivě ozvalo šest výstřelů, na výloži jen jeden lončák. Při svačině
u naší boudy převládaly úsměvy, dobrá nálada a vůbec se vedlo tolik
řečí, jakoby výsledek byl úplně dokonalý. Přišlo mi, že většina lovců
byla spokojena. Byla viděna zvěř, bylo vlídné počasí. Snad i očekávání
druhé leče, která bývá úspěšná, povzbudilo k rychlému nástupu.
Přidal jsem
několik lovců do tlaku, postavil zadáky a na svém stanovišti před
povelem do leče si promítal, kde všude byla místa, kam střelci v
obstavené leči dobrou ranou těžko dosáhnou. My známe ochozy zvěře.
Vodící laně i starší bachyně tuší, kde je nebezpečí. Nezbylo než se
spoléhat, že zvěř bude chtít prorazit řadou a po hřebeni nabrat směr
proti větru.
Když se po prvním
výstřelu od lovců v leči ozvalo několik dalších pěkně v tempu výstřel,
pár vteřin na přebití, výstřel a znovu, naděje na slušný výsledek
stouply. Další rány nalevo, pak opět v prostoru honců. Zvěř se asi
snažila projít mezi honci a hustěji obsazeným levým bokem leče. Náš
čelní předstup pod skálou cítila nebo tam byla při nástupu vyrušena. Na
výloži to chlapi potvrdili.
V tisku a dalších
médiích jsou nyní v souvislosti s novelou zákona o myslivosti opět
pobouřené příspěvky občanů, kteří nás myslivce viní ze spousty úrazů i
z toho, že chceme zvyšovat pokuty snad i houbařům. Jaká je pravda u nás?
Pro vlastní bezpečnost i varování případných návštěvníků lesa děláme vše
dostupné. Kontrola zbraní po celou dobu lovu, postavení střelců, pohyb
v leči, výstražné prvky na oblečení a v leči jen ve vestách. Pes bez
vesty nebo alespoň výstražného obojku nejde do leče. Termíny lovů
oznamujeme předem na obec, na všech vstupech do lesa jsou měsíc předem
výstražné tabulky s přesnými údaji o lovech a nově občané dostávají SMS
přes varovný systém obce. Myslivci se přizpůsobí, veřejnost vychovat je
na hodně dlouhé lokte. Snad jen povzdech nad další zkušeností. Na okraji
první leče právě tuto sobotu byl jediný vhodný čas na opravu poškozených
propustků na lesní cestě. Stavební dělníci i s těžkou technikou se
nastěhovali včera. Občan z obce nám vjel do leče i s přívěsným vozíkem a
chystal se právě v sobotu dopoledne těžit souše. Kdo by si vysvětlil
neúspěch první leče jinak, než rušením zvěře? Lze vůbec ještě jinak
zajišťovat při lovech bezpečnost návštěvníků lesa?
Turisté
z Německa, jen nás viděli víc pohromadě u restaurace, již se ptali,
jestli to není někde uzavřené a kam vlastně mohou jít. Jiný kraj a jiný
mrav.
Bylo podle zvyků
potřeba lov dokončit tak, jak se mezi pravými myslivci sluší. Počasí a
výřad předem přesně neodhadneš. Při výřadu a poslední leči se nehodí
improvizovat. Myslivecké tradice v Čechách nás vedou neomylně. Kdo chce,
a to je na Liščím kameni nepsaným pravidlem, připraví se předem.
Výřad předložili
kolegové na zámku v Libouchci. Zvěř byla ošetřena a předvedena s úctou
podle pravidel. Všichni střelci obdrželi na výřadu úlomky a vyslechli
si lovu zdar na lesní roh. Po pravdě všichni tři střelci, protože
nejúspěšnější z nich ulovil čtyři kusy zvěře.
Nepřítomným se
nesluší dělat chuti vzpomínkou na jídlo. Tím méně čtenářům, kteří jistě
mají i jinde dobré zkušenosti. Postačí připomenout, že na Turistické
chatě v Tisé umějí uctít všechny hosty plnými talíři nejen masa na
bylinkách. Nejúspěšnějšího lovce Mgr.Martina Laníčka jsme spolu
s předsedou spolku vyhlásili „Králem střelců“, obdržel věnec ze stovky
kaštanů na znamení obvyklého počtu krmných dnů v době, kdy zvěř je v
nouzi. Lesní roh u nás ovládá bohužel jen on. Přitiskl proto nástroj na
ústa sám a znělky i s věncem na krku zvládl stejně dobře jako v průběhu
celého dne a večera. Za výkon při lovu i na lesní roh si měl právo
užívat všech práv, která králi pro poslední leč přiznáváme.
Měl jsem milou
povinnost spolu s vrchním lovčím a kolegy zkušenými myslivci provést
první pasování a přijmout mezi nás našeho adepta a nejúspěšnějšího
absolventa zkoušek Ing.Františka Todta. Pobavili jsme se pak tombolou i
při tanci.
Společný lov může
být i v menší partě tím, na který se bude dlouho vzpomínat
Kdo z nás by se
rád neodměnil po celoroční práci v honitbě, kdo z nás by se netěšil na
příští hlavní lov a poslední leč?
Ing.Bohumír Freiberg
Myslivecký hospodář MS Liščí kámen
Foto Vendula Meissner Hylanová
1.
Mudrování po první leči
2.
Výřad
3.
Předání úlomku lovci Jakubu Marečkovi
4.
Král střelců
5.
Přípitek šampaňským s novým myslivcem
|
